Stává se u nás doma pěknou tradicí, že co tři roky vyrazíme do Himálaje. Letos to bylo již potřetí, podruhé do Nepálu. Organizace byla obdobná, jako před třemi lety v Ladhaku - vyrazili jsme ve čtyřech, přes český kontakt (Namasté Nepál) jsme měli u nepálské cestovky Buddha Eye Treks dopředu zajištěné služby (odvoz z letiště, ubytování v Kathmandu, permity, dopravu a průvodce do oblasti horního Mustangu). Vše klapalo podle našich představ.

Několik praktických poznatků (srpen 2012):

Doprava do Nepálu

Letěli jsme z Prahy s Turkish Airlines přes Istanbul do Dillí, odsud s Air India do Kathmandu. Od roku 2010 je v Dillí otevřen nový terminál 3, kam létají všechny mezinárodní lety včetně letů do Kathmandu (dřív bylo nutno přejet na vnitrostátní terminál a k tomu bylo zapotřebí indické vízum). V internetových diskusích jsem si přečetl spoustu "odstrašujících" historek o transitu v Dillí, ale naše zkušenosti jsou vesměs dobré. Asi už to Indové vychytali. Největším problémem nebylo Dillí, ale Praha, kde nám nejdříve odmítli odbavit zavazadla až do Kathmandu s tím, že to mají zakázané a že nám je pošlou jen do Dillí. Na naše námitky, že v Dillí nám budou zavazadla houby platná, když nemáme vízum a nemůžeme si je tam tedy vyzvednout a poslat dál, reagovala paní od přepá?ky Turkish Airlines tím, že je to naše chyba, že nemáme indické vízum, když chceme přestupovat v Dillí. Oni že pak nebudou vyřizovat reklamaci, když nám do Kathmandu zavazadla nepřiletí nebo budou poškozená - to by udělali jen, kdybychom přestupovali na leteckou společnost, která je členem jejich skupiny. Argument, že víme o případu, kdy takto u nich byla zavazadla odbavena, paní namítla, to že nemohlo jít přes ni, to že určitě nebyla v práci. Nakonec asi po pěti minutách souhlasili, že "na naši zodpovědnost" (kde jsou práva cestujících?) nám odbaví zavazadla až do Kathmandu. Turkish Airlines prý byly po dvakráte vyhlášeny jako nejlepší letecký dopravce v Evropě, no nevím. Pak už šlo vše normálně.

V Dillí je zapotřebí hned po výstupu z letadla (hned jak vylezete z "rukávu") oslovit tam postávající pány, že máte transit. Oni si vás odškrtnou, zkontrolují lístky od zavazadel (co by se stalo, kdyby zavazadlo končilo v Dillí, to nevím), a odvedou k transitní přepážce. Tam jsou opět nejdůležitější lístky od zavazadel. Během cca 30 až 40 minut je pak vyřízeno vše ostatní (palubní lístek na další letadlo) a jste v moderním odletovém prostoru (kde je mimochodem o dost levněji než např. v Istanbulu). Zpátky je procedura obdobná, jen v Kathmandu nebyl žádný problém odbavit zavazadla až do Prahy. Přestup probíhá podobně, u transitní přepážky už o nás věděli. šlo to o něco rychleji - bylo odpoledne, zatímco tam jsme přestupovali ve 3 ráno.

A ještě dodatečná poznámka. Problém s neodbytnými pasažéry, kteří se dožadovali odbavení zavazedel u Turkish Airlines až do Kathmandu vyřešili na rok 2013 jednoduše - žádný letenkový server nenabízí let s TA do Kathmandu - jen do Dillí. Takže si není možné koupit s Turkish Airlines letenku Praha-Kathmandu, a tím ani požadovat odbavení zavazadel. Ale na jaro 2014 už to jde(!), a to tak, že existuje přímý let Istanbul - Kathmandu, provozovaný Turkish Airlines!

Nepál za monzunu

Kathmandské údolí za monzunu - někde svítí sluníčko, někde leje (pohled z "opičího" chrámu Swayambhunath).

Trochu jsme z toho měli obavy. Do Nepálu se jezdí mimo období monzunu, tedy na jaře nebo na podzim. Jenže to byl pro část naší čtyřčlenné výpravy nereálný termín - musel to být srpen nebo nic. V srpnu je monzun ve své plné síle. Běžná představa: Často prší (jako z deseti konví), je bláto, všude plno pijavic. Cesty jsou rozbahněné, sesuté. Hory nejsou vidět. Má cenu tam v tuto dobu jezdit? Odpověď - má. Dle všech dostupných informací měl monzun normální průběh. Někdy pršelo - u nás v létě taky prší. Většinou to bylo v noci. S pláštěnkou jsme šli jen jednou (během dne se pak zcela vyčasilo a pálilo slunce) - před šesti lety u Annapurny na přelomu říjen/listopad jsme mokli víc. V Kathmandu jsme zažili jen jednu silnou přeháňku. Občas bylo vidět (v Mustangu i dole), že jde nějaký déšť kolem, ale minul nás. V Mustangu bláto a pijavice nebyly (na ně je tam moc vysoko), dole to sice vypadalo hůř, ale např. jeepová cesta z Beni do Jomsomu byla víceméně průjezdná (viz následující bod). Hory v mracích byly, ale ne pořád. Masiv Annapuren jsme viděli jak z Pokhary, tak několikrát zdáli z Mustangu. Dokonce i z Kathmandu bylo jeden den krásně vidět bílé štíty Langtangu. Opět srovnání s naší dřívější "sezónní" cestou kolem Annapuren - Manaslu jsme v první části treku vpodstatě neviděli, protože byla pořád v mracích. Nad ostatními horami byl klasický denní běh oblačnosti, takže po obědě už z hor většinou moc nezbývalo. Takže žádný velký rozdíl.

Masiv Annapuren se noří z mraků

Naopak výhody - oproti podzimu bylo v horách mnohem víc zeleně. Dozrávala jablka a meruňky, na horských loukách kvetly kytky. A naše obava, zda mimo sezónu budou jezdit turistické autobusy, zda nebude zavřená polovina hospod a guesthousů, se ukázala jako nesmyslná. Turistů bylo všude (nahoře i dole) dost (ale naštěstí ne přehnaně). Trekaře jsme viděli i dole hluboko pod Jomsomem. Turistických busů do Pokhary stála ráno v Kathmandu dlouhá fronta.

Pokhara-Jomsom a zpět

Jomsom a jeho leti?tě

Pokud člověk nemá dostatek času a nevyrazí pěšky už zespodu (a opět se tam pěšky nevrátí), pak je výchozím (pro Mustang trek) a koncovým bodem (pro treky kolem Annapuren, Dhaulagiri, Mustang a Dolpo trek) "městečko" Jomsom na řece Kali Gandaki ve výšce cca 2800 m. Létá se sem z Pokhary. Let trvá asi 20 minut a je to určité nezapomenutelný zážitek. Ale... Údolí Kali Gandaki je obrovská průrva himálajským masivem mezi Indií a Tibetem. Takže v 11 dopoledne tu zapnou vítr a s létáním je šlus. Letadélka létají přes Gorepani, což je sedlo v bočním hřebenu masívu Annapuren, aby se následně ocitla nad hlubokým údolím mezi Annapurnou a Dhaulagiri. Pokud jsou v sedle (nebo kdekoli cestou) mraky, tak se neletí. Protože do mraků se nelétá, v mracích jsou skály.

Z popisů různých cest do této oblasti, co jsme našli na internetu, to vypadá, že nikdo nezažil ideální stav, tedy že letěl tam i zpět přesně tak, jak to měl naplánované a jak měl letenky (ale jsou takoví lidé, co se jim to povedlo). Proto naše obava - jak dlouho budeme trčet v Pokhaře, než se za monzunu poletí? Kdy nastane chvíle rozhodnutí k volbě jiné dopravy (autobus či jeep) a bude za monzunu jiná varianta než letadlo (a vlastní nohy) reálná? A totéž zpátky. Na cestu tam jsme měli cca 2 dny rezervy (trek trvá 10 dní + cesta Jomsom-Kagbeni a zpět, která se dá "urychlit" tím, že se nespí v Kagbeni a spojí se se sousedním dnem), zpátky do odletu letadla z Kathmandu jsme měli rezervu 3 dny. Bude to stačit?

Za prvé - doporučuji tu rezervu mít. My jsme ji sice nakonec nepotřebovali, ale bylo to trochu se štěstím. Za druhé - doporučuji čekat na letadlo (pokud je čas). Nebo jít pěšky (pokud je hodně času - to je nejlepší). Letadlo je mnohem pohodlnější a dřív nebo později poletí. Ovšem pro silný zážitek (nebo když není zbytí) je možné použít i pozemní přepravu. A to i za monzunu. Jen budete muset jít nějaký kratší či delší úsek pěšky.

Nám to vyšlo napůl. Když jsme přejížděli do Pokhary, mírně poprchávalo, bylo zataženo. Později jsme se dozvěděli, že se ten den nelétalo. Ráno jsme se probudili a ejhle - vymetená obloha, Annapurny a Dhaulagiri jak namalované - jako Tatry z Popradu. Metli jsme na šestou na letiště a bez nejmenšího problému se dostali do Jomsomu. Zpátky to bylo komplikovanější. Když jsme v úterý dopoledne docházeli do Jomsomu, vesele nám nad hlavou vrčela letadla. Měli jsme letenky na čtvrtek a doufali, že se taky lítat bude. Ale velmi brzy jsme se dozvěděli, že na čtvrtek si letištní personál v Pokhaře naplánoval stávku a tak určite nepoletíme. Náš průvodce se ani nepokusil přeložit letenky na středu (stejně se ve středu nelítalo kvůli počasí). Vzhledem k tomu, že nebylo jisté, zda se stávka neprotáhne do pátku, jsme se rozhodli ve čtvrtek hned ráno vyrazit dolů autobusem. Měli jsme tak trochu výhodu proti těm, kteří neletí kvůli počasí. Ti totiž ráno v 6 vyrazí na letiště. Lety jsou většinou jen odložené a tak tam stráví příjemné dopoledne, než zjistí, že ten den opravdu nic. A pak nastává těžké rozhodování - čekat do zítřka? - vyrazit ráno autobusem? - vyrazit ještě odpoledne autobusem? Nebo jeepem? Toho jsme my byli ušetřeni, protože jsme dopředu věděli, že se "náš" den nepoletí a další den je velmi nejistý (stávka nakonec opravdu v pátek pokračovala). Tak jsme sedli hned v 7 ráno do autobusu a - pro nás zcela nečekaně - jsme ještě ten večer v 9 hodin dorazili do Pokhary a stihli steak a kuřecí seezler, který jsme tam původně plánovali.

Autobus z Jomsomu do Beni je rozdělen na tři samostatné linky - Jomsom-Ghasa, Ghasa-Tatopani a Tatopani-Beni. Z Beni pak vede "normální" asfaltka a lze zvolit linku do Pokhary nebo i přímo až do Kathmandu. Náš průvodce nás upozornil, že cesta dolů potrvá 2 dny, protože část trasy je nesjízdná a budeme muset kus (trvrdil, že tak 3 hodiny) jít pěšky. S tím jsme souhlasili, protože se nám podařilo zadržet v Jomsomu naše dva nosiče (což byli dva dvacetiletí kluci z Kathmandu, kteří si přivydělávali na studia - jeden byl synem našeho průvodce), takže neodjeli už ve středu, ale jeli až s námi. Jen ten tříhodinový pěší úsek se nám nezdál - vyplynulo totiž, že když jeli kluci před dvěma týdny nahoru, byla mimo provoz linka Ghasa-Tatopani. Před šesti lety, když jsme tu obcházeli Annapurny, to byla naše jednodenní etapa. Ale doufali, jsme, že to nějak za 6 hodin zvládneme a do tmy do Tatopani dorazíme.

Cesta do Ghasy ubíhala klidně, jen na dvou místech byla "silnice" (tedy jeepová cesta) pro sesuv nesjízdná (ale schůdná). Úsek byl vždy max 100 metrů dlouhý, na obou stranách stál prázdný autobus a jeep, takže kdykoli dojelo nějaké vozidlo, prostě se složila zavazadla se střechy, přenesla se o sto metů na nový odpovídající dopravní prostředek a jelo se dál. V Ghase jsme byli okolo jedenácté, dali si časný oběd (polívku), že vyrazíme pě?ky, abychom do tmy byli v Tatopani. Mezitím ale náš průvodce zjistil, že je cesta do Tatopani čerstvě otevřená a autobus pojede. Tak jsme jeli. Řidičova kamenná tvář mi připomínala mladého Omara Shariffa a to, co předváděl v této části údolí, kde Kali Gandaki vyklesává o víc jak kilometr, bylo prostě obdivuhodné. Byl to zážitek, ale jednou stačilo. Autobus nekončil v Tatopani, ale kus pod ním. Tam bylo nutno přejít asi 20minut pěšky a následovala další linka. Z nějakého důvodu nás do ní posadili, pak zas vysadili a dál do Beni jsme pokračovali jeepem. Tam jsme byli zhruba ve tři a stihli ještě jeden autobus do Pokhary, abychom ráno dle původního plánu pokračovali turistickým busem do Kathmandu.

Silnice mezi Tatopani a Beni - uvázl tu autobus. Vyměnili mu kolo a za chvíli jel dál.

Jedinou nevýhodou takto zorganizovaného přesunu bylo to, že náš průvodce nestihl vyinkasovat zpět peníze za letenky (ty by dostal patrně až ve čtvrtek dopoledne, poté co byl let oficiálně zrušený - to jsme už ale seděli v autobuse). A protože další peníze už neměl, museli jsme ho založit. V Kathmandu pak ale druhý den letenky vrátil a my jsme tak na poslední chvíli dostali přehršel rupií, které jsme pak museli utratit.

Silnice do Lo Mantangu

Silnice mezi Ghemi a Carangem

Několik poznámek k budované silnice údolím Kali Gandaki z Beni do Jomsomu a dál horním Mustangem do Lo Mantangu a na tibetskou (čínskou) hranici. Jednak - silnice je silné slovo - oficiálně je označovaná jako jeep road a kromně jeepů, motorek, traktorů a malých místních autobusků tam sotva co jiného bude jezdit - určitě ne těžké náklaďáky nebo běžná osobní auta.
"Silnice" je téměř hotová. Chybí jeden několikakilometrový úsek kolem Samaru a některé mosty. Z Beni lze dojet do Jomsomu (pokud není cestou sesuv - viz výše o cestě Pokhara-Jomsom a zpět). V Jomsomu není most přes Kali Gandaki, resp. je jen pro pěší. Autobusy a jeepy končí před mostem, hned za mostem je další stanovi?tě jeepů. Dál vede cesta až kus za Chele, ovšem chybí most přes Kali Gandaki těsně pod Chele (za monzunu stoprocentně neprůjezdné) a dva mosty přes boční přítoky (kus za Jomsomem od Lupry - tam sice dřevěný most je, ale řeka si udělala koryto vedle a je nutno brodit; dále u Chusangu - tam se most začíná stavět). Kus za Samarem opět "silnice" pokračuje a vpodstatě je průjezdná až do Lo Mantangu (a dále na hranici).

Aktuální stav (konec srpna 2012) najdete na openstreetmap.org

Provoz pod Jomsomem je mírný (občas jeep, motorka, autobus). Provoz nad Jomsomem směrem na Muktainath je velice mírný (dopoledne několik jeepů s převážně indickými turisty do svatyně v Muktinathu). Provoz nad Kagbeni je víc než zanedbatelný (v nejfrekventovanějších úsecích jsme zaznamenali tak 3 jeepy a 1 traktor za den).